Lada Boháčová

Zase si povídá a nikdo tam není!

S touto větou na rtech a očima vyvalenýma navrch hlavy přišla sestra do pokojíčku. Myslela tím naši mamku, která si povídala sama se sebou, když odpočívala, a při pití kávy si vychutnávala odpočinek.

Sestra tímto jejím rituálem byla natolik zaujatá, že se naučila s mamkou sedávat a hlídat, aby si včas odklepla popel z cigarety. Často totiž byla mamka do svého hovoru tak ponořena, že zapomínala na hořící cigaretu v ruce. Sestra je už od dětství velice pořádkumilovná :-).

Před pár lety jsem se setkala s něčím obdobným, když mi má učitelka dala zadání: Tady se posaď, zavři si oči a představ si dotyčného člověka a vyjádři nahlas vše, co si mu nedovoluješ říct. Usmívala jsem se, protože jsem tím vlastně dělala to samé, co kdysi má mamka. Myslím, že jsem tehdy ve své představě na chvíli zahlédla i malou sestru, jak sedí a dívá se, co říkám 🙂

Cítila jsem obrovskou úlevu. Konečně se dostalo „ven“ to, co mě tížilo. Pochopila jsem, že mi vlastně chybí možnost se vypovídat. A co víc, více jsem rozuměla sama sobě, protože když jsem se slyšela, co vyjadřuji, došlo mi, co je vlastně to, co mě tíží, a také mi došlo, jak mi z toho vlastně je.

Do té doby jsem totiž nebyla naučená se vyznat v tom, co cítím. Nebyl na to prostor a čas. A jediné, co jsem pak vnímala, byl vnitřní přetlak, který jsem potřebovala nějak uvolnit, což jsem dělala tím, že jsem kouřila a dost často se „vypínala“ do svého snění.

Dnes svým klientům často doporučuji, aby si povídali i sami se sebou. I já to dělávám, když cítím nějaký přetlak a není mi hned jasné, o co se jedná.

Většinou si sednu, zavřu si oči a začnu nahlas vyjadřovat, jak mi je, jak se cítím, co mne dnes rozrušilo a tak podobně.

Jsou prostě situace, kdy není možné říct člověku vše tak, jak bychom potřebovali.

Tím nejzákladnějším, co ve svých životech žijeme, jsou vztahy. A nezbytností pro prožívání vztahů je komunikace. Situací, kdy se nehodí říci vše, co máme na srdci, bývá mnoho. Je velice úlevné to pak vyjadřovat v bezpečí svého soukromí nahlas a nenechávat to v sobě potlačené, což v konečném důsledku jen zatěžuje naše zdraví.

Budete si více rozumět a budete mít tím pádem pro sebe větší pochopení a i větší vůli k soucitu sami se sebou. A tím také budete sobě dávat najevo úctu a to, že vám na vás samých záleží. Budete si tím dokonce zprostředkovávat pocit, že se máte rádi.

Umím si představit, že se tato technika bude více zamlouvat ženám. Ale i u mužů stojí za to, aby si dovolili toto uvolnění. Hodně mužů trpí srdečními chorobami a postihuje je infarkt. Mají totiž často zažitý postoj, že musejí být silní a vše zvládnout a proto si nedovolují své pocity vyjadřovat. Vnímají je jako projev slabosti a jejich srdíčko to pak prostě už „neunese“.

Čím častěji si dovolíte se vypovídat, tím blíže budete vnitřní pohodě a klidu.

Před pár dny jsem přijala nové klienty. Většina z nich má tendence své pocity a emoce potlačovat a já vnímám energetické zatížení na jejich žlučníku, kde se „s velikou oblibou“ kumuluje tíživá energie potlačené zloby.

Věřím tedy tomu, že takové „vypovídávání se“ může mít příznivý vliv i na trávení a jiné neduhy.

V mnoha případech bude jistě platit i to, že s větším klidem, který by se měl po takovém vypovídání dostavit, se vám bude snáze usínat. A spánek sám bude pak jistě kvalitnější.

 

Malá rekapitulace pro povídání si sami se sebou:

  • Vyjadřujte vše nahlas. Jenom tak si budete moci porozumět a nebudete své napětí prohlubovat. Ono totiž takové to opakování jen v duchu ten problém ve skutečnosti prohlubuje, nemůže tak dojít k úlevě.
  • Zařiďte si dostatek času a prostoru, aby vás nikdo nerušil. Ženy si k tomu možná rády udělají i příjemnou atmosféru: svíčka, esenciální oleje anebo dokonce i koupel.
  • Může se objevit fáze, kdy budete mít potřebu ventilovat emoce. Třeba se vztekat nebo plakat. Vždy pojmenovávejte, co konkrétně vás dostává do emocí. Uvedu příklad: Štve mě, že se mnou mluví jako s malou holkou a já si pak připadám úplně zbytečná a navíc.

Vyjadřujte to opakovaně, opakováním bude docházet k uvolnění emočního náboje. Ale jen tehdy, jestliže budete mluvit nahlas nebo alespoň šeptem. Důležité je, abyste se u toho slyšeli. Po několikátém opakování začnete pociťovat úlevu a buď vám to začne být jedno, anebo se dostaví nějaké uvědomění. Například vám dojde, že vás to učí si více věřit a příště se o toto uvědomění budete moci „opřít“.

Lada Boháčová
Mým posláním je laskavá péče. Pečuji o těla a duše svých klientů. Pomáhám jim porozumět sobě sama a učím je jak pracovat se svou myslí, egem a emocemi tak, aby objevili vnitřní svobodu a radost ze života. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Svobodný tvůrce života

    Toužíte být šťastní? Máte starosti? Polapil vás stres? Nevíte kudy kam? Tento e-book vám nabídne řešení.

  • Meditace „Klid mysli“

    Zajímáte se o meditační praxi? Chcete rozvíjet koncentraci mysli? Nebo se potřebujete zklidnit?

  • Nejčtenější články
  • Rubriky