Protože jsem mohla

Už z rána mě při mrazivé návštěvě kůlny potěšil sluncem osvícený jehličnan. Rozdělala jsem oheň v kotli, posnídala čočkovou kaši, pohrála si s Jitarkou a chystala jsem se jít pracovat na notebooku.

Šla jsem zavřít okno a spatřila jsem, jak krásně svítí slunce. Nádherná blankytně modrá obloha a kotouč zářícího světla na obloze.

Odložila jsem vše, co jsem v tu chvíli dělala a měla v plánu. Jen tak, PROTOŽE JSEM MOHLA, otevřela jsem okno dokořán, zabalila jsem se do dek a usedla jsem na židli.

Dovolila jsem intenzivní spojení se zářícím sluncem. Ztišila jsem svou mysl a začala jsem pozorovat svůj dech. Prodloužila jsem nádech s vědomím, že nadechuji vyzářené světlo ze slunce. Vedla jsem ho do celého těla, do každého orgánu, ke každé buňce a s výdechem jsem ze sebe světlo vyzařovala ven do všech stran.

Začala jsem pozorovat, jak se propadám do vnitřního ticha. Zároveň jsem slyšela cvrdlikání  ptáčků, cítila jsem teplo na pokožce a skrze procítění přítomného okamžiku jsem se odevzdávala tichu. Vnitřní blaženosti. Vnímala jsem i stékající pramínky slz patřící pocitu naplnění z obklopení přítomnosti lásky a úžasu z té tiché krásy.

Prostá, nečekaná nebeská lázeň, která vydá za několika hodinový pobyt v termálních lázních + vitamín D k tomu.

Ani se mi nechtělo končit toto tiché usebrání.

Nenechávejte si proklouznout svá „PROTOŽE JSEM MOHL/A.“